Mycoplasma canis

Možná nejeden majitel řeší u svého chovného psího miláčka tuto nepříjemnost ve formě mykoplazmat. Ať už je to fenka či pes, je nutno si říct, že léčba tohoto onemocnění je dlouhodobá, a ne vždy úspěšná a infekce se opakuje. Otázkou pak je, zda tímto zvířetem krýt i po přeléčení. V dnešní praxi je toto onemocnění celkem podceňováno, jen opravdu spolehliví a svědomití chovatelé požadují tyto testy. Pojďme si tedy dnes přiblížit o jakého patogena se jedná a co tedy vlastně způsobuje. Je v ohrožení i váš pejsek?

Mycoplasma canis

Jedná se o bakterie, které jsou tvořeny třívrstvou cytoplazmatickou membránou, díky které se dokáží formovat do různých tvarů a snadno se tak rozšíří do jednotlivých částí těla, kde následně způsobují záněty. Jak víte, bakterie se dají zničit působením správně nasazených antibiotik. Mykoplazmata jsou ovšem celkem odolná vůči jejich působení – mají již na většinu rezistenci, což léčbu rozhodně neulehčuje.

Diagnostika mykoplasmat trvá delší dobu, což terapii též zdržuje a komplikuje. Přitom tyto bakterie lze najít téměř všude. Uvádí se děsivá informace, že může být postiženo více jak 70 % jedinců, u všech se však neprojeví díky dobře fungujícímu imunitnímu systému.  

Mykoplazmata napadají především pohlavní aparát, dále způsobují záněty močových cest, dělohy u fen, u psů záněty nadvarlat. Po těžké infekci může dojít i k poruchám plodnosti, což představuje velký problém především u chovných jedinců. Feny mohou obtížně zabřeznout či mít potíže během gravidity a v neposlední řadě jsou ohroženy i plody, dochází k samovolným potratům.

Přenos

Nemoc nemusí propuknout ve všech případech, proto nazýváme mykoplazmata tzv. oportunním patogenem, což znamená, že se infekce projeví až když jsou obranné mechanizmy organismu porušeny.

Můžete si to představit, jako když tato bakterie chce využít možnosti zaútočit na oslabený či nemocný organismus, který se nemůže stoprocentně bránit – poté se tato infekce provalí.

Přenos může probíhat prostřednictvím pohlavního styku, z matky na plod, přes krev sající parazity a přes přímý kontakt s krví nemocného jedince. 

Klinické příznaky

Jak už jsme zmínili, k propuknutí klinických příznaků stačí oslabená imunita zvířete, nějaká jiná přidružená infekce, onkologické onemocnění, stres a špatné zoohygienické podmínky v chovu. Jedná se o bakterie, takže mohou napadat takřka celý organismus a způsobovat záněty všech možných rázů.

• Záněty sliznic, očí i respiračního aparátu.
• Zánětlivé onemocnění kloubů a pohybového aparátu.
• Záněty ledvin, močové trubice.
• Záněty prostaty a nadvarlat u samců.
• Záněty dělohy i pochvy u fen.
• Neplodnost, neschopnost zabřeznout.
• Problémy během gravidity.
• Samovolné potraty plodů během gravidity.
• Porod mrtvých, nedovyvinutých či velmi oslabených jedinců. Existuje zde i vysoké riziko úmrtnosti u štěňat do 7 dnů věku.

Jak vidíte, tyto zrádné potvůrky mohou postihovat celý organismus a jejich zdiagnostikování může být oříškem i pro vašeho veterinárního lékaře. V rámci zodpovědnosti by měli být majitelé chovných psů a fen nabádání, aby před krytím toto vyšetření na přítomnost mycoplasmy canis absolvovali. U chovatelů je nutné šířit informace o této bakterii, aby byli v případě progrese onemocnění schopni zasáhnout.

Diagnostika

Jak už jsme říkali, jedná se o patogeny, kteří jsou špatně zachytitelné. Přesto je lze prokázat pomocí metody PCR, která zachytí přímo DNA dané bakterie, na základě toho lze pak s klidným svědomím říct, že se jedná o mycoplasmu canis.

Tato metoda je spolehlivá, rychlá a citlivá. Vzorek se samozřejmě zasílá do kvalifikované laboratoře, načež si na výsledek musíte v první řadě pár dní počkat. V případě postižení urogenitálního aparátu, nebo i před plánovaným krytím, je na místě hluboký vaginální výtěr u fen. U samců se odebírá vzorek z předkožky. Přítomnost těchto bakterií je možné zjistit i z krevního vyšetření.

Léčba

Terapie mykoplazmózy je dlouhodobá a celkem i obtížná. Nutno podotknout, že pokud se nejedná o těžké zánětlivé stavy se špatným průběhem, není nutná hospitalizace pacienta na veterinární klinice. Většinou to tak nebývá, někdy se pozitivní test prokáže i bez jakýchkoli klinických příznaků.

Vždy jsou pacientovi předepsána citlivá antibiotika na několik týdnů a pacient je odeslán do domácí ošetřovací péče. Po přeléčení nebo během se provede kontrolní PCR test.  Je však nutné, pokud chováte doma více jedinců, zaléčit všechny. Riziko přenosu při častém kontaktu je více než vysoké.

Profylaxe

Prevencí je pouze a jen poctivé testování krycích zvířat, abyste si nedotáhli tuto nepříjemnost do chovu a neohrozili tak ostatní miláčky, které máte doma. Pokud se ptáte na možnou vakcínu, ta bohužel zatím neexistuje. Je nutné také zajistit dobré zoohygienické podmínky v chovu.

zdroj: vaschovatel.cz